Bílý švýcarský ovčák

Standard plemene

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA

Země původu : Švýcarsko

Doba vzniku : 19. století

Původní využití : ovčácký pes

Využití dnes : společník, pracovní a sportovní pes - záchranářský, slepecký, služební nebo ovčácký výcvik.

Průměrná délka života : 12-13 let

Hmotnost : 25 - 45 kg

Výška : psi 58-66cm, feny 53-61 cm (tolerance 1cm)

HISTORIE

Ačkoliv se toto plemeno zdá velmi mladé, má společný původ s německým ovčákem. Ten začal vznikat v 80. letech 19. století v Německu. Ovčáci byli využíváni hlavně k pasení ovcí, proto byla bílá barva těchto psů běžná a také žádoucí. Pro svůj reprezentativní vzhled ho chovali i Habsburkové a rod Hohenzollernů. V roce 1882 byl na výstavě v Hannoveru baronem von Knigge poprvé předveden ve skupině s německými ovčáky také bílý ovčák. Tento pes byl dědečkem psa, známého pod jménem Horand von Grafrath. V té době začínal Max von Stephanitz šlechtit moderní typ německého ovčáka a tak Horanda s nadšením koupil a použil do začínajícího chovu. Horand byl tmavě vlkošedý pes, ale nesl gen i pro bílou barvu. Bílá barva byla v počátcích chovu německého ovčáka velmi rozšířená. V té době také získal bílý německý ovčák mnoho příznivců a obdivovatelů také v USA.

Stephanitz zpočátku proti bílé barvě německých ovčáků nic nenamítal (zabýval se hlavně upotřebitelností), ale později pod tlakem mnoha významných chovatelů, svůj názor změnil. Po druhé světové válce došlo k výraznému obratu a bílý ovčák se stal doslova nežádoucí. Velcí chovatelé na něj začali svádět všechna vážná onemocnění a špatné povahy a začali ho nazývat albínem, což byl velký omyl. Bílý ovčák má bílou jen srst, jako jiná plemena, ale pigmentaci nosní houby, pysků apod. má tmavou. V těchto sporech o bílou barvu příznivci bílého ovčáka bohužel podlehli a tažení na jejich zánik mohlo začít. V Německu byli všichni bílí psi z výstav nemilosrdně diskvalifikováni. V USA nastala podobná situace, pouze Canadian Kennel Club odolal tomuto "honu na čarodějnice" a i dále uznával bílou barvu německého ovčáka. Také tamní chovatelé to nevzdali a založili si svůj klub. Navzdory tomu už je žádný klub ani svaz od roku 1968 do plemenné knihy nezapisoval (kromě Kennel Clubu).

Až v roce 1970 přivezla švýcarka A. Burchová bílého ovčáka zpět do Evropy. Tohoto dospělého psa importovala z USA, kde žila a tyto psy znala. Moc si cenila jejich pracovních schopností a tak se snažila prosadit i jejich oficiální chov. To se však moc nedařilo a když se pak odstěhovala zpět do USA, chov opět upadal. Zlom nastal až v roce 1984. Švýcar J. Epprecht se zasloužil o velký rozvoj tohoto plemene - nyní zvaného americko - kanadský bílý ovčák, importoval několik psů a založil oficiální klub. V Americe je to však stále bílý německý ovčák, kde má mnoho příznivců a samostatných klubů. Prvního bílého ovčáka k nám dovezla p. Hesová z Libně, ale první vrh štěňat s PP se narodil v chovatelské stanici "Acabo Czech" p. Peckové. U FCI bylo donedávna toto plemeno  evidováno v národním registru. Po té ve Švýcarsku v r.2002 bylo již oficielně uznáno FCI pod novým názvem Bílý švýcarský ovčák.

TYPY

Vyskytuje se v krátkosrsté nebo v dlouhosrsté variantě. Každá je na výstavě posuzovaná samostatně.

VŠEOBECNÝ VZHLED

Bílý ovčák je velmi podobný německému ovčákovi. Je to středně velký, elegantní a silný pes obdélníkového formátu. Má být dobře osvalený s pevnou stavbou těla. Hlava je ušlechtilá, silná, ale ne hrubá. Uši vztyčené, jejich velikost má být úměrná velikosti psa. Stop nevýrazný. Tvar očí mandlový, předností jsou tmavé. Pigment nosní houby tmavý, povolené je sezónní zesvětlení. Skus úplný a nůžkový. Krk silný, poměrně dlouhý, bez volné kůže. Hrudník mohutný, správně utvářený a hluboký. Hřbet rovný a silný, poměrně krátký. Standard uvádí rovnou a svažitou záď, ale chovatelé se snaží zachovat rovnou linii mezi hřbetem a zádí. Končetiny jsou rovné, správně zaúhlené a dobře osvalené. Na klenutých prstech jsou preferované tmavé drápy. Ocas bohatě osrstěný, visící dolů, při pozornosti nesmí být nesený nad linii hřbetu.

SRST A A BARVA SRSTI

Srst se skládá ze dvou vrstev. Husté, jemnější podsady a u krátkosrstých z krátké, tvrdé nebo u dlouhosrstých ze středně dlouhé husté krycí srsti. Na krku je delší a bohatší. Barva má být čistě bílá beze skvrn. Tolerované je mírně nažloutlé zbarvení.

POVAHA

Bílý ovčák je jemný, citlivý, klidný, rozvážný. Je i temperamentní, živý, vychytralý, odvážný a díky své vysoké inteligenci velmi učenlivý a snadno ovladatelný. Nesmí být agresivní. Dominance je u něj výjimečný jev. Psychicky dospívá podstatně později než například německý ovčák - tedy až po 2. roce. Do té doby má většinou nižší sebevědomí, než jiná plemena a také se brzy psychicky unaví. Je to velmi různorodé plemeno - vyskytují se mezi nimi velmi sebevědomí, ale i bázlivější psi, hodně živí i velmi klidní nebo snadno cvičitelní, ale i typičtí "gaučáci".

SPOLEČENSKÁ CHARAKTERISTIKA

Je to skvělý rodinný pes. Ke své rodině a pánovi velmi přilne, je k ní velmi přátelský a vlídný. Známé toleruje a k cizím osobám je rezervovaný až nedůvěřivý. Při včasné a správné výchově se k domácím zvířatům chová velmi tolerantně. Cizí psy nenapadá, ale záleží v jaké situaci se zrovna nachází.

VZTAH K DĚTEM

K domácím dětem je velmi kamarádský, ohleduplný a většinou je ochotný je i poslouchat. Děti se však musí k němu slušně chovat. K cizím dětem může být nedůvěřivý - takže je nutný dozor dospělé osoby.

VÝCHOVA

Štěňata jsou velmi citlivá a vnímavá, zejména k nepříjemným podnětům. Pro nás banální zážitek na něm může zanechat následky do konce života. Proto je důležitá včasná a důsledná socializace tj. vodit štěně na rušná místa, nechat ho hladit cizími lidmi aj., to nejméně do jednoho roku. Vše je nutné vykonávat na vodítku. Nejlepší je přihlásit se na kynologické cvičiště, v lepším případě do školy štěňat. Jinak se tento pes vychovává dobře - je inteligentní, rád se učí a nejsou problémy s dominancí. Na výchově velmi záleží - při dobré a citlivé výchově to bude sebevědomý, poslušný a pohodový pes.

Složitější cviky je nutné odložit na dobu, kdy už je pes alespoň trochu psychicky vyzrálý - tedy po 1. roce. Výcvik poslušnosti nedělá problémy, ale nesnáší tvrdý dril. Jsou to dobří a pečliví stopaři. S obranou je možné začít, až když začne pes sám spolupracovat. Nebývají tak razantní obranáři, většinou koušou jen proto, že to po nich jejich páneček chce. Je to způsobené tím, že když se jich před lety chovatelé ujali, neměli žádné výcvikářské ambice. Byli chovaní jako rodinní psi tehdy už bez průkazu původu, který by ke složení zkoušek z výkonu museli mít.

DRŽENÍ

Toto plemeno je možné chovat venku a za určitých podmínek i v bytě. V bytě musí mít pes k dispozici chladnější klidné místo. Pelech má být měkký a dostatečně velký. U jedinců s delší srstí musíme, hlavně v době línání, počítat s všudypřítomnými bílými chlupy.

Venku má mít dostatečně velkou boudu, nemusí být zateplená, ale umístěná v závětří nebo v kotci. Ten by měl být prostorný. Protože tito psi nemají sklony k toulkám a rozšiřování území, mohou většinou celý den pobíhat volně po zahradě - musí mít ale správnou vazbu na pána. Proto by ho měl často brát domů a na procházky, aby měl pes jistotu, že je stále součástí smečky. Bílí ovčáci milují sníh a přes den na něm i ve velkých mrazech s chutí polehávají.

PRACOVNÍ VYUŽITÍ

Ač je toto plemeno vedené jako společenské, velmi rychle se rozšířilo do všech možných oborů. Svojí bílou barvou jsou předurčeni hlavně do humanitární sféry - pracují jako psi záchranářští, canisterapeutičtí, asistenční nebo jako průvodci nevidomých. Vhodní jsou i pro ovčácký a pastevecký výcvik - bílý pes je pro dobytčata za šera a tmy lépe rozpoznatelný. Začínají být hojně využívaní ke služebnímu výcviku a ostraze objektů. Pro jejich otužilost a temperament je možné je vycvičit i do zápřahu. Zajímavé je, že jsou to také dobří psí herci, často využívaní v českých i zahraničních filmech a reklamách.

POHYB

Vzhledem k variabilitě tohoto plemene je možné si mezi štěňaty vybrat velmi živého nebo naopak velmi klidného jedince. Ale vcelku je to aktivní plemeno. Z nedostatku pohybu může velmi strádat. Pro udržení výborné kondice potřebuje pohyb v podobě dlouhých procházek, plavání (milují vodu), běhu u kola nebo různých sportů. Pozor - štěňata a mladí psi se do ukončení tělesného vývoje (alespoň do 1 roku) nesmí přetěžovat. Pokud má pes k dispozici volný prostor jako je zahrada nebo velký dvůr, bez potíží vydrží bez větších vycházek i několik dní - to když je jeho pán zaneprázdněný. Nesmí se to stát pravidlem, protože po celou tu dobu se pes velmi těší na oblíbené aktivity s pánem.

PÉČE

I když je tento pes bílý, nevyžaduje jeho srst žádnou zvláštní péči. Postačí denní kartáčování, aby se odstranily nečistoty a odumřelá srst - to je důležité hlavně u dlouhosrsté varianty. Výrok, že jeho srst je samočistící je pravdivý. Není sice možné, aby jeho srst za blátivého počasí, zůstala zářivě bílá. Ale hned jak pes trochu oschne, opět je krásně bílý. Koupání kvalitním šamponem pro bílé psy se doporučuje 1 - 3 krát do roka. Vhodný je i suchý šampon pro psy. Důležité je čištění uší, zubů a udržování krátkých drápů.

VYUŽITÍ KE HLÍDÁNÍ

Je to výborný hlídač a neváhá ohlásit vše, co se mu zdá podezřelé. Protože to není většinou velký trhač, není nutné se obávat, že by někoho omylem pokousal.